Brněnské Gestapo 1939–1945 a poválečné soudní procesy s jeho příslušníky

V této knize autor na základě svého dlouholetého archivního výzkumu podrobně popisuje historii nacistické tajné státní policie (Gestapa) v Brně, což je zajímavá problematika, která dosud nebyla podrobněji zpracována. Gestapo představovalo brutální nástroj nacistického režimu sloužící k bezohlednému prosazení jeho politických zájmů. V Brně působilo přes šest let, konkrétně od března 1939 do dubna 1945. Už samotná účast na březnové okupaci 1939 byla ze strany německého bezpečnostního aparátu předem pečlivě připravena a do Brna přijelo více než sto nacistických policistů z Vídně a Stuttgartu, kteří představovali personální základnu budoucí řídící úřadovny Gestapa. Tato úřadovna byla centrálou Gestapa na území protektorátní Moravy a spadaly pod ní venkovní služebny působící v menších moravských městech.

Publikace se nejprve podrobně zabývá vznikem Gestapa jakožto policejní instituce a jeho pozicí v rámci bezpečnostních složek nacistického Německa. Autor dále podrobně rozebírá činnost Gestapa v Brně, jeho strukturu a personální složení řídící úřadovny. V rámci této instituce působili jak říšští Němci, tak Rakušané a mimoto řada brněnských Němců. Sídlem řídící úřadovny se nejprve stala budova Zemské školní rady na Mozartově ulici č. 3 a od prosince 1940 až do osvobození pak získala své hlavní sídlo v konfiskované budově Právnické fakulty Masarykovy univerzity na Veveří 70. Odtud byly řízeny operace proti odbojovým organizacím, které prováděly jednotlivé referáty podle předepsané náplně činnosti. Celkově se na brněnské řídící úřadovně vystřídalo za celé období okupace přes 800 zaměstnanců. Funkci jejího vedoucího zastávalo postupně pět důstojníků, z nichž nejdéle stál v čele v letech 1941–1944 vládní rada Wilhelm Nölle.

Na stránkách knihy se lze také dočíst o krutých metodách, které Gestapo používalo během výslechů zadržených příslušníků českého domácího odboje. Narůstající počet zatčených si přitom vynutil budování nových vězeňských zařízení na území města Brna. Vedle již existujících dvou věznic z dob první Československé republiky využili nacisté k vězeňským účelům hrad Špilberk, zabavené budovy Kounicových a Sušilových studentských kolejí a nedaleko sídla řídící úřadovny vyrostl barákový tábor Pod kaštany. Kounicovy koleje se nakonec staly největší policejní věznicí Gestapa na Moravě a během okupace jimi prošlo přes 30 000 vězňů pocházejících z mnoha moravských měst a obcí. V menším počtu zde byli vězněni také cizinci. V prostorách těchto kolejí nacisté prováděli exekuce probíhající ve třech vlnách v letech 1941, 1942 a 1945. Popraveno bylo celkově téměř 700 mužů, žen a v několika případech i mladistvých a dětí. Autor podrobně popisuje tragické příběhy některých lidí, kteří zde skončili na popravišti, a okolnosti jejich smrti.     

Závěrečné pasáže knihy jsou věnovány poválečným soudním procesům se zadrženými příslušníky Gestapa, které probíhaly v letech 1945–1948 před Mimořádným lidovým soudem v Brně. Celkem 43 gestapáků bylo odsouzeno k smrti a popraveno, poslední z nich 11. února 1949. Popravy probíhaly na dvou místech – jednak na dvoře budovy německé tělocvičny na Údolní č. 3 a pak na dvoře věznice Krajského soudu trestního na Cejlu 71. Knihu o rozsahu 424 stran doplňuje celkem 136 fotografií. 

Kniha je k dostání zde.